Utajený pasažér / Stowaway

Co spojuje filmy Interstellar, Marťan, Gravitace, Ad astra a Půlnoční nebe? Úžasné ztvárnění vesmíru a téma spojené s hledáním řešení krizové situace jedince či celého lidstva.

Dalším takovým filmem je Utajený pasažér. Žhavá novinka na Netflixu.

Tříčlenná posádka vesmírné lodi je na cestě na Mars. Vše tiká jako hodinky a na drobné problémy při startu se již dávno zapomnělo. Posádku čeká dva roky dlouhá cesta, během nichž budou pěstovat rostlinné kultury a připravovat se na následný výzkum a osídlování planety.

Tato vesmírná idylka je narušena nečekaným objevením dalšího pasažéra na lodi, s kterým nikdo nepočítal. Rovnováha zásob potravin a kyslíku je narušena. Všichni pasažéři pravděpodobně nemohou tak dlouhou cestu přežít. Hlavní otázkou je: jak z toho ven.

Nechci více prozrazovat a tak se vrhnu na hodnocení.

Filmy z vesmíru mám všeobecně rád. Některé mi samozřejmě sedí více a některé méně. Tyto filmy mám rád především pro jejich snahu o realistické zobrazení vesmíru a aktuálních vesmírných technologií. Samozřejmě občas si autoři trochu pomohou a vyobrazené technologie jsou spíše ukázkou z blízké budoucnosti.

Utajený pasažér je opravdu krásně natočený. Záběry jsou dobře čitelné. Divák vždy dostává informaci, co se konkrétně děje a jaký problém posádka řeší. Celkově film velice dobře ubíhá a nemá zbytečná hluchá místa. Vrcholem CGI je samozřejmě výstup do vesmírného vzduchoprázdna, který nesmí chybět. Zpracování je na jedničku a na dvě hodiny se budete cítit jako pravý astronaut.

U zmiňovaného děje však najdete malou vadu na kráse. Film nepřichází s ničím novým. Je to škoda, protože filmů s vesmírnou tématikou nepřichází na plátna kin tolik, aby bylo téma bezmezně vyčerpáno. Což se nedá říct třeba o akčních filmech. Neočekávejte tedy šílené zvraty v ději a nějaké scifi. Z tohoto hlediska je film komornější a hraje na notu psychiky jednotlivých členů posádky. Kapitán posádky má samozřejmě jiný pohled na situaci než vědec obětující celý svůj život výzkumu.
Děj tak sedí na solidních základech, které jsou dále rozumně rozvíjeny. Místo aby děj skákal z jedné strany na druhou a snažil se o senzaci. Je cítit sázka na jistotu.

Tato jistota mi sedí. Hybným motorem děje je především premisa sebeobětování. Rozhodnout se, co v krizové situaci udělat a co obětovat. Jak cenný je lidský život v porovnání s vidinou obrovského pokroku v meziplanetárním životě? (NASA měla v projektu Challenger jasno, ale tento film naštěstí takový není.)
Posádka má jasně definovaný čas, do kdy musí problém vyřešit a kde je tedy bod bez návratu. Všichni ví, co by mohlo být řešením. Je to ale humánní? Psychika pracuje. Pohled na řešení problému se mění každým momentem. Někteří členové týmu začínají upřednostňovat svoje osobní zájmy, oproti zájmům většiny. Kolotoč událostí se roztáčí úplně jiným směrem a drama začíná. Atmosféra je dusivá a ponurá, bez jiskřičky naděje. Vyhraje zájem většiny nebo individuální řešení?

Odpověď se dozvíte přímo ve filmu.

Jelikož film nepřináší nic nového a šokujícího, nemá globálně vysoké hodnocení. Film vás nevystřelí do stratosféry, to je pravda. Na druhou stranu dostanete solidní vesmírné drama s dobrou atmosférou a zajímavou myšlenkou. Dvě hodiny krásných záběrů ve stavu bez tíže a absencí zbytečných dějových přešlapů.

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *