Růžový ostrov / Rose island

Cože, vy jste si koupil ostrov v mezinárodních vodách? Ne, postavil.

Růžový ostrov je příběh o svobodě, nezávislosti, lásce a přátelství mimo hranice zkostnatělých zákonů. Někomu připomene příchuť té svobody, co nám v aktuální situaci tak chybí a někoho prostě jen pobaví či dojme.

Tato balada o svobodě se odehrává ve slunné Itálii poblíž Rimini. Celý obsah filmu je dle skutečných událostí, které se stali v 60. letech minulého století. Bázlivý snílek Giorgio Rosa si po své inženýrské zkoušce uvědomil, jak je svět tvrdý a plný nesmyslných zákonů, příkazů a kontroly. Všichni se musí podřídit tomu, co ti mocní nahoře přikážou. Giorgio takhle ale žít nedokáže, opustí tedy svoji lásku a se svým nejlepším kamarádem postaví vlastní ostrov ze směsi železa a betonu. Aby se na něj nevztahovali zákony Itálie, vše realizuje 500 metrů za hranicí Italských teritoriálních vod a z ostrova vytvoří autonomní stát o rozloze pár metrů čtverečních. Postupem času se z malého ostrova stává domov nejen pro něj, ale i pro jeho přátele. Taková malá oáza zábavy, kde je vše dovoleno. Věhlas ostrova brzy obletí celou Evropu a stane se trnem oku despotické Italské poválečné vlády. Jak to všechno dopadne? To zjistíte ve filmu či na Google. 🙂

Styl filmu mi připomínal snímek „Piráti na Vlnách / The boat that rocked“. Odpočinkový film s překrásným jemným humorem. Je až skoro s podivem, že se nikdo nerozhodl tento brilantní nápad zfilmovat dříve.

Hlavní hrdina mluví trochu naivně, ale v hlavě má jasno. Přednáší svoje myšlenky o tom, jak by svět mohl být krásný, zábavný a plný upřímnosti.
Ve filmu účinkuje několik dalších a většinou velice výrazných postav, do jejichž charakteru se můžete ponořit. Někdy je problém si ve filmu najít spřízněnou duši. Zde je naopak hned jasné, koho budete mít rádi a kdo vám nebude po chuti. Všechny postavy jsou svým způsobem zajímavé a jejich chování není zbytečně matoucí. Myslím tím, že v jiných filmech je psychologie postav probírána až příliš do hloubky a vzniká tím nezajímavý a film-natahující patos. To se tohoto 120 minut dlouhého snímku rozhodně netýká.

Film určitě doporučuji každému, kdo se chce zasmát lehkému a zasněnému, leč trochu naivnímu humoru. Jistě se zamyslíte, jaké by to bylo být Giorgiem a zda netřímá kus jeho myšlenky v každém z nás.

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *