Mafia II: Definitive edition (2020)

Všichni teď sice hrajeme CP2077 a tam už jsem strávil přes 11 hodin herního času. Nicméně nesmím zapomenout, že jsem za stejný čas nedávno dohrál i Mafia II: definitive edition, jakožto pokračování slavného první dílu, jehož definitivní edici jsem recenzoval nedávno. Vlastně jsem si řekl, proč si nedát podruhé i druhý díl, když už se vracím do té hezké nostalgie.

Děj hry se odehrává po druhé světové válce v Americe s lehkým pozastavením i pár minut ve válečném konfliktu. Hlavní hrdina je Vito, jehož sicilská rodina se přestěhovala do Ameriky za lepším životem. Jeho zesnulý otec nedokázal zachránit rodinu před chudobou, přestože pracoval sebevíc, a tak se Vito rozhodl usilovat o americký sen po svém. Se svým parťákem Joem Barbarou šplhají po žebříčku mafiánských rodin a během příběhové mise se dostanou do nejedné příběhové šlamastyky. Dojde dokonce i na propojení s prvním dílem.

Když už píši o kampaní, tak jistě patří mezi to pozitivní na této hře. Kampaň je rozmanitá, zábavná a plníte všechno, o čem si můžete přečíst v knihách Maria Puzza. Děj je ale sposutě lidí známý už z dob, kdy vyšel originál (2010). Definitivní edice nepřináší z hlediska hratelnosti nic nového, jen ve výsledku zlepšuje grafiku, aby se přiblížila standardům dnešní doby. Ono také na hratelnosti nebylo moc co vylepšovat, vzhledem ke zvolenému žánru hry. Abyste dohráli hlavní příběhovou linku, stačí jen dobře mířit a umět se schovat za kryt. Na logické hádanky tuto hru neužije. Abyste to neměli při hraní tak snadné, systém ukládání a checkpointů je stále jak z roku 2010. Tedy že nemůžete manuálně ukládat a někdy je nutné udělat i poměrně dlouho pasáž na jeden zátah a při sebemenší chybě začít znovu. Pamatuji si jednu bolestivou misi, kde musíte nepozorovaně autem sledovat člena mafie skrz celé město, pak se musíte proplížit skrz kanalizační systém do budovy a rychle se skrýt před štěkajícím psem. Pokud vás během té doby někdo zahlédne, zas musíte začít znovu, sednou do auta a opět přežít cestu skrz celé město. Opravdické utrpení. S tím je spojený i šílený systém cestování. Ten také zůstal stejný dle dob minulých. Takže jistou část herního času strávíte tím, že jezdíte po městě z bodu A, do bodu B, abyste ukončili misi a uložili váš herní postup. Nezlobte se na mě, ale občas by se ten fast travel hodil, když vás během jízdy nečeká žádná novinka. Což je třeba příjemná změna u CP2077, protože tam se naopak vyplatí vše odřídit a během cesty telefonovat s vašima kšeftařema. Další věcí k vylepšení by byla jistě garáž a její použití. To je naprosto tragické. Když například máte auto a ono vybouchne, tak se vám v garáží objeví jeho vrak. Proč jako? Abyste ho dali pryč, musíte do garáže nacpat auta k naplnění kapacity a při přeplnění teprve dostanete hlášku, jaké auto chcete dát pryč k uvolnění kapacity. Peklo.

Když už takhle jezdíte po městě, tak musíte vždy dávat pozor na rychlost a policii. Ta je v této edici naprosto nekompromisní a za každý přestupek vás pořádně pozlobí, jak by to v Mafii mělo správně být. Také si nikdy nebere servítky s chodci. Když vjedete na chodník, je to masakr. Prostě realita a ne korektnost jako tomu bylo v Mafia: Definitive edition. Dalším a hlavní bonusem je dabing. Ten je prostě geniální. Tam nejde nic vytknout a jistě vám v mnoha momentech vykouzlí úsměv na tváři.

Mafia II: Definitive edition nebyla revoluce a ani evoluce. Prostě fajnová vzpomínka na kvalitní hru v novém kabátě. Přinesla si svoje velké klady i některé malé zápory. A přesně taková má asi být.

Poslední záběr z hry…

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *