Kdo by neznal legendy z per mistrů, jako je Hercule Poirot, Sherlock Holmes, James Bond a Robin Hood? Ale znáte francouzského Arsene Lupina? Lupič gentleman a mistr převleků, který je vždy o krok napřed před svými pronásledovateli s grácií sobě vlastní.
To je definice hlavní postavy seriálu, ve kterém exceluje v hlavní roli milovaný Omar Sy. Tento francouzský herec rozehřál nejedno srdce svým okouzlujícím úsměvem v „Nedoknutelní“ a rozplakal oči svých diváků ve filmu „I dva jsou rodina“. Hlavní role bájného lupiče potírajícího bezpráví je mu ušita přímo na triko a jeho bezprostřednost a perfektní herecké představení vám přenese do světa rafinované loupeže, kde budete fandit lupiči. Sekundovat mu bude plejáda více či méně známých francouzských herců, jejíž jména budete znát, pouze pokud se zajímáte o filmovou kulturu.
Postava Arsène Lupin byla vytvořena francouzským spisovatelem povídek Mauricem Leblancem v roce 1905. V samotném seriálu Omar nehraje přímo tuto postavu (postava Assane Diop), jen se jejími dobrodružstvími inspiruje při své cestě za očištěním jména své rodiny a napravení šílené křivdy provedené na jeho otci před pár desítky let. Samotná křivda a snůška lží vedla až ke smrti Assanova otce. Assan se snaží rozplést pavučinu lží a nenechat se chytit policií či svými pronásledovateli. Zda se mu to povede, se dozvíte v seriálu LUPIN, který aktuálně trhá rekordy ve sledovanosti.
Netflix vsadil na neokoukanou postavu ve spojení s fenomenálním Omarem Sy. Nyní z toho trží natolik, že je již na cestě druhá série. Omar je opravdu herec na svém místě a v seriálu hraje prim. Je natolik dobrý, že mu to skoro až nevěříte. Svým specifickým vzhledem a muskulaturou opravdu nepřipomíná malého nenápadného zločince, který jednoduše střídá převleky a policie ho nemůže poznat, natož dopadnout. Středně pozorný divák si docela často řekne: „vždyť ho musí jasně identifikovat“ nebo „tohle se přeci nemohlo podařit“. Má pravdu. Při tomto seriálu musíte s úvodními titulky vypnout logické centrum mozku, jinak si nedokážete seriál užít naplno (pozn. Bylo to náročné). Pokud to zvládnete, dostanete jízdu jako na tobogánu, kde se střídají honičky, bláznivé úniky a dokonale promyšlené plány. Vy jen tajíte dech. Čím dál více fandíte hlavnímu hrdinovi. Lačně hltáte každou minutu seriálu a pořád vymýšlíte, jak tohle může dopadnout. Nápad na seriál je to vskutku geniální.
Celý seriál je koncipovaný tak, že v každém díle máte jednu hlavní majoritní lokaci a zápletku, kterou je potřeba vyřešit. Zápletka je vám samozřejmě představená na konci předchozího dílu ve formě oblíbeného „Plot twistu“. Takže binge watching jako vyšitý. S tímto spojeným svižným tempem je spjata jedna nemilá věc. A to je druhá série. Já osobně nesnáším čekání na další sérii a o to víc, pokud mě seriál baví. Z první série mám trochu pocit, že autoři nečekali, že další díly budou ještě točit. Proto je tempo zběsilé a autoři do toho dali maximum. Vy jste samozřejmě natěšení na závěr a rozuzlení seriálu a ejhle, je tu otevřený konec. Vy si zničehonic uvědomíte, že se vůbec nic nevyřešilo a že pokračování seriálu může být téměř jakékoliv. Taky se může stát, že zapomene za půl roku, jaké byly vazby mezi postavami a budete muset začít opět od začátku. Prostě jsem měl pocit, že je první část děje zaseknutá jako kdybyste poslouchali proslov (Ezechiel) Samuela Jacksona v Pulp fiction a před výstřelem vyskočila reklama trvající více než 6 měsíců. Patrně je to snaha o napjatost diváka. Snaha o zajištění sledovanosti. Snaha dát prostor k debatám na internetu. A samozřejmě zajištění sledovanosti další série. To se zaručeně povedlo, jen styl provedení na mě působil trochu neplánovaně.
Na druhou část se pekelně těším a doufám, že to bude stejná jízda, jako série první. Tento kousek rozhodně doporučuji, i přes vypnuté logické centrum mozku. Někdy to je holt potřeba.
