Dawn of Ragnarok. Tak se jmenuje poslední rozšíření pro AC: Valhalla, ve kterém se tentokrát podíváte do magického světa trpaslíků, Svartálfheimu. Tato domovina nejlepších kovářských mistrů je bohužel zpustošena. Ti trpaslíci, kteří se nestihli ukrýt do bezpečí, byli zotročeni národem ohnivých Muspelů a silami ledového Jotunheimu. Už toto samotné spojení je podezřelé.
Vy se převtělíte do role Odina/Haviho a pokusíte se této invazi přijít na kloub. Navíc jste v příběhu zaháčkován i kvůli osobní záležitosti. Váš syn Baldr byl totiž unesen vládcem Muspelů, ohnivým obrem Surtrem, čímž se stal vaším nepřítelem číslo jedna. Můžete očekávat souboj bohů.
Svět Svartálfheimu je nádherný, byť trochu neinovativní. Jeho rozloha zhruba odpovídá DLC Wrath of the druids. Lidé z Ubisoftu se na závěr série relativně vytáhli. Trpasličí země je prosycená magií, ledovými pláněmi, zlatými horami a zelenými lesy. Klidně můžete dlouhé minuty jen tak jezdit okolím a kochat se. Naleznete ledová vřesoviště, ohnivá jezera plná lávy, navštívíte staré ruiny, které byly u zrodu norské mytologie nebo se svým drakarem vplujete do obřích skalních pevností. Garantuji vám, že každá scenérie bude vypiplaná do posledního detailu. I když uzda kreativity mohla být popuštěna klidně trochu více, jako třeba v God of War.
Doporučuji si zapnout Explorer mód a jen tak se toulat krajinou a sbírat střípky příběhu z dob mocných norských bohů. Dokonce bych se nebál přirovnání, že se budete cítit jak v Elden ringu, akorát s mnohem nižší obtížností soubojů. Občas třeba narazíte na nějaké odpadlíky z Jotunheimu, pomatené trpaslíky zničené válkou a jindy třeba někoho zachráníte z pod biče otrokářských Muspelů a odměnou vám bude příběh o Lokim nebo Thorovi. Moc hezký vymyšlené je i náhodné setkání s odpadlíkem z Jotunheimu, kterého když porazíte, můžete si pak osedlat jeho bojového kance. Ovšem musíte ho potkat ve správný čas a na správném místě.
Malou daní za takový krásný svět jsou drobné grafické glitche. Především u postav. Občas některý boss má zavěšenou zbraň v neviditelném pouzdru na zádech nebo vám prochází luk podivuhodně skrz vlasy. Ale jakmile osedláte bojového kance či ohnivého rysa, na vše zapomenete.
Další problémy s optimalizací jsem nepozoroval. Což bylo očekáváné vzhledem k tomu, že základní hra je venku přes rok a půl. Se svojí NVIDIA RTX 2070 super jsem jel na stabilních 70 FPS s možná s pádem aplikace jednou za 10 hodin. Hustota automatického ukládaní je dostatečná, takže jsem přišel maximálně o minuty gameplaye.
Z hlediska „optimalizace“ mi tentokrát trochu chyběla nějaká akčnější a říznější muzika během soubojů. Ubisoft nás na hudební stránku hodně namlsal ve svém gameplay traileru, což nebylo splněno úplně dle mého očekávání.
Facelift dostaly i některé herní mechaniky.
Zbraně nyní můžete povýšit ještě o jeden level výše s použitím speciálních surovin specifických pro toto DLC. Bohužel to neznamená, že poznáte nějaký nárůst bojového výkonu. Já si stále vystačil se svým Stunt buildem z DLC Wrath of the Druids a nepřátele prostě „uklikal“. Ovšem znamená to, že budete muset hledat zase obří množství surovin.
Hledat budete i nové zbraně a zbroje, které se hodně točí okolo buildů využívajících oheň a chlad. Ke vzteku je, že tohle vybavení je většinou ukryté za environmentálními hádankami, které se po čase stanou nudnou osinou v zadku nafukující váš herní čas. Například jednu sadu zbroje dokonce musíte najít, abyste mohli jít na speciální boss fight s Riekerem. Připravte si tedy pevné nervy a čas.
Čímž se dostáváme k bojovému systému, který zůstal bohužel konzervativně bez změny.
Obtížnost si můžete vyladit dle svých potřeb. Já hrál na druhou nejtěžší a to nejsem hardcore hráč. Přišlo mi, že bojový systém má trochu svoje mouchy. Měl jsem pocit, že má postava naschvál reakční lag, což sice napomáhá plynulejším animacím během souboje, ale některé boss fighty jsou pak těžko uchopitelné. Místo tedy přesného časování „parry“ nebo „dodge“ prostě musíte drtit klávesnici a doufat, že to padne tak jak má.
V soubojích vám mohou pomoci i nové speciální schopnosti, které si ukládáte do svého náramku, trpasličího artefaktu Hugr-rip. Můžete se proměnit v ptáka a dosáhnout tak nedostupných míst, můžete se proměnit v Muspelského válečníka, procházet lávou a nebýt objeven, můžete oživit padlé v boji a udělat z nich dočasně svoji armádu, můžete využít síly Jotunheimu a zmrazit ohnivé obry nebo se třeba můžete teleportovat za nepřátele a překvapit je ze zálohy. Moc hezky vymyšlený doplněk, který soubojům dodává šmrnc a možnost se trochu více seberealizovat v taktice. Nabíjení těchto speciálních schopností probíhá z těla padlých bojovníků nebo ze speciálních „mana“ rostlin, které jsou všude kolem. Což je trošku zase žrout času a uvítal bych, kdyby se schopnosti nabíjely samostatně časem nebo jako adrenalin.
U mechaniky prostupu lávou bych ještě zmínil, že vaše postava lávové jezírko nevnímá jako překážku, tudíž ho nemůžete přeskočit. Na zdolání něčeho takového si tedy hra vynucuje použití nových speciálních schopností Hungr-ripu. Pokud nemáte schopnost aktuálně nabitou, výsledkem je, že prostě lávou proběhnete a doufáte, že se stihnete rychle vyléčit. Tohle vývojářům nevyšlo.
Do soubojů dostanete i pár nových nepřátel. Například: Velké ohnivé obry, které když necháte trajdat okolo lávového jezírka, budou na vás vyvolávat kamikaze tlusťochy s kyjem, kteří ve vaší blízkosti rádi vybuchnou a oni se mezitím v klidu vyléčí a začnou oživovat své padlé. Vyřiďte je tedy brzy, ať ty vaše souboje nejsou nekonečné. J Způsob boje je stále nezměněn a umělá inteligence by si jistě zasloužila trochu vylepšit.
Beze změny taktéž zůstaly raidy. Pořád máte svoji loď s družinou, i když je tedy divné, že jste si jí vzali s sebou do Svartálfheimu, jelikož celý gameplay je vlastně Eivorův sen. Ale to ponechám stranou, protože je to pořád jen sen a tam se mohou udát kdejaké blbosti.
Opět tedy budete drancovat, tentokrát vesnice olupované Muspely a Jotuny. Stejný princip, stejná zábava a díky bohu, v tomto DLC je jen asi deset raidů. Tak akorát, aby vás to neomrzelo.
Vedlejších aktivit a úkolů je na mapě zhruba tak na dvacet pět hodin herního času. Zůstávají zmiňované raidy, dávání obětin, hledání nových tetování a speciálních krystalů pro výrobu dekorací pro vaši vesnici. Z nových aktivit můžete očekávat zmiňované zachraňování trpaslíků v nesnázích, objevování skrytých úkrytů trpaslíků, což je mimochodem součást hlavní dějové linky nebo třeba lovení Suttungrových jezdců. Vedlejších aktivit je opravdu dost a je trochu nevýhoda, že nevíte, které jsou natahovači času a které jsou opravdu podstatné pro nějaký speciální loot či událost. Dost snadno se tedy může stát, že nesplníte jednu malou drobnost a nedostanete možnost se podívat za sněžnou zeď a porazit speciálního bosse Rieker.
Je tu však jedna zajímavá vedlejší aktivita vystupující z řady. Tou je aréna Valkýry. O co v ní jde? Potkáte tam Valkýru, která chce vyprávět co nejzajímavější příběh z norské mytologie. Za každý takový příběh dostanete speciální měnu do jejího obchodu. Samozřejmě nebudete příběhy vyprávět, ale budete je prožívat formou představení v aréně. Něco jako dobytí Kartága v koloseu ve filmu Gladiátor.
Každá bitva/příběh má nějakou obtížnost, kterou si můžete zvýšit nějakými handicapy. Například, že nemůžete parírovat, po každém critical damage bude vaše postava chvilku opilá anebo každý druhý útok v sérii nedává damage. Samozřejmě čím vyšší obtížnost, tím vyšší odměna.
Tento styl Challange o odměnu je docela nápaditý, ukáže vám nějaké nové příběhy a může být pro hardcore hráče i docela výzvou. Takže proč by ne.
Je to rozhodně lepší než Mastery challenge z předchozích expanzí. Tento typ výzvy se bohužel vrátí i v tomto DLC. Já osobně jsem neměl morálku mastery challenge dokončit. Objeví se až po dokončení hlavní dějové linky, což závěr šíleně naředí a vůbec to k příběhu nesedne.
A jaký tedy příběh je? Jednoznačně epický a plný mytologie. Když se do něj pustíte napřímo, zabere vám něco mezi deseti a dvanácti hodinami, které budou plné zajímavých postav, příběhů a propletených vztahů. Je ohromně vidět, že v Montrealském herním studiu stále pracují lidé, kteří umí něco napsat. Vypíchnul bych hlavně misi, kde finálně zachraňujete Baldra. Ta se nadmíru povedla a vy jí můžete celou vidět na mém youtube. Taky velice potěší mise s trpasličími kováři, kteří se neustále hašteří o to, kdo je větší mistr s kladivem, což příběhu dodává tolkienovský nádech a vyvolává to emoce. Máte možnost si vytvořit k postavám alespoň minimální vztah, byť prim samozřejmě hraje váš Odin. Ovšem tím, že je herní doba kratší, než je v Ubisoftu zvykem, dostanete velice příjemný a nenaředěný zážitek. Samozřejmě moje kritické já moc dobře ví, že existují i silnější příběhy, než který v Dawn of Ragnarok prožijete. Bossové by mohli být trochu nápaditější a tak. Nicméně mě těší, že tato série je zakončena tou nejlepší částí. (Což se třeba nedalo říci o předchozím AC: Oddysey, kdy DLC z Atlantidy bylo skoro za trest). Celkově konec je takový jiný, stejně jako tomu bylo v základní hře. Porazíte Surtra a najedou závěrečné titulky. O Ragnaroku, na jejímž konci má být nekonečný oheň pohlcující celý svět, se dozvíte opravdu jen málo.
Po vašem návratu do Ravensthorpe usednete při západu slunce k ohni a otočí se u vás pár starých známých. Chtějí vám totiž vyprávět epické příběhy o hrdinech a pokladech dob minulých. Vy najednou dostanete takový zvláštní pocit spojený s klidem na duši. Dostanete čas na zpracování posledních událostí a uvědomění si, že pomsta není všechno a že se holt nedá někdy s osudem bojovat. Závěrem se třeba objeví i husí kůže a úsměv na tváři. Což mám u her moc rád.
Samozřejmě můžete ve hře dále pokračovat a objevovat další obsah a grind. Nicméně já doporučuji tady skončit a užít si ten moment. Jistě pak budete z celé hry mít mnohem lepší pocit.
Kdybych měl hru hodnotit, tak jistě má svoje mouchy a nenabízí příliš nového. Najde se mnoho nudných pasáží v rámci ruzných grindů, environmentálních hádanek a vedlejších aktivit. Pokud se ale zaměříte na hlavní dějovou linku a objevování magického světa Svartálfheimu, dostanete velice příjemný zážitek, který patří k tomu lepšímu z posledních tří dílů Assassins cred série. Pokud by Ubisoft odpustil od megalomanských světů, vymanil se ze svojí rutiny a snažil se cílit na menší světy s propracovaným příběhem, jistě by to mohl být úspěch. Minimálně já bych byl nadšen. Dawn of Ragnarok mě přesvědčil, že to ještě docela umí. Je tu prostě šance na světlé zítřky.
Takže pozvedněme naposledy rohy s medovinou a připijme SKAL na božského Odina. Příště se třeba uvidíme na starém Čínském kontinentu anebo třeba opět v renesanční Itálii. To už je ale v rukou společnosti Ubisoft.
