Control (2019)

Hru Control jsem dostal na Epic Store zadarmo v rámci reklamní akce. Nemohl jsem této nabídce odolat. Tato hra byla vždycky ověnčena mnoha mýty a dobrým hodnocením. Dva miliony prodaných kopií není mnoho (ke konci roku 2020), ale je to zlatým standardem finského herního studia Remedy, které se postaralo o slow-motion klasiku Max Payne a mysteriózní hry Quantum Brake a Alan Wake.


V příběhu hry CONTROL se snoubí tajemno, lehce detektivní práce a nadpřirozené síly.

Hrajete za Jesse Faden, která přichází do Old House, což je federální kontrolní úřad pro paranormální jevy sídlící v tajné budově v New Yorku. Jesse ví o svých paranormalních schopnostech už z dětství, z dob, kdy za nejasných okolností zmizel její bratr Dylan. Dle nedávné zprávy od entity Polaris by se měl váš bratr nacházet právě v této brutalistické budově. Už ve vstupní hale cítíte, že tu aktuálně není něco v pořádku. Hra s paranormálními jevy a jinými dimenzemi se tentokrát nevyplatila.

Záhy na to je Jesse nečekaně zvolena jako nový vedoucí celého úřadu. Všichni přeživší katastrofy, která postihla úřad, se na ní otáčejí s prosbou, aby jim pomohla. Výměnou za to jí sdělí, kde je Dylan.

Na vás je tedy Old house prozkoumat, posbírat střípky minulosti, zjistit co se stalo, celou situaci vyřešit a najít svého bratra.


Jak jsem v úvodu zmínil, hra byla v roce 2019 považována za zabijáka grafických karet. Jen vyvolení držitelé GeForce RTX 2060 a vyšších modelů grafických karet si mohli dovolit popustit uzdu Ray tracingu. Od té doby došlo k perfektní optimalizaci hry (jelikož pro starší konzole hra vyšla až v roce 2020). Takže na mé RTX 2070 Super jsem si užil tu úžasnou hru světel, efektů a létajících předmětů v 2K rozlišení s ultra detaily na stabilních 80 FPS.

O optimalizaci píšu především proto, jelikož celá hra a její mechanismus je založen právě na interakci postavy s okolním prostředím. Tato interakce musí být pekelně rychlá, abyste vyvázli z bojové vřavy celý. Boj s nepřáteli je totiž založen na dvou mechanismech. Prvním z nich je použití telekineze. Můžete na vaše nepřátele vrhat všemožně dostupné předměty v okolí, jako jsou stoly, vysokozdvižné vozíky a krabice. Když není nic po ruce, zmáčknete klávesu a Jesse vytrhne kus betonového zábradlí a už to létá. Všude jsou papíry, suť a kousky nábytku. Můžete rozmlátit a házet cokoliv. Takové interaktivní prostředí potřebuje hodně grafického výkonu a je to boží. Je to totální chaos občas, ale stojí to za to. Úplný bojový amok.

Druhý mechanismus likvidace nepřátel je pomocí astrální servisní zbraně. Na výběr je pět variant, které kopírují zbraně z reálného života. Revolver, brokovnice, rotační kulomet, RPG a pseudo-granátomet. Revolver získáte hned na začátku. Na všechny zbylé kousky si musíte sehnat suroviny a složit si je. Upgrade pro lepší vlastnosti je taktéž možný. Někomu se může zdát pět kvérů málo, ale stejně po většinu času budete metat různé předměty a tohle bude jen doplněk. Zbraně se nazývají astrální, protože je to vlastně jedna flinta, která mění svoji podstatu podle vašich potřeb. Také nepotřebuje náboje a sama se nabijí v čase. Nicméně ve hře jsem nikdy nepochopil, proč můžete mít aktivní vždy jen dva typy z pěti. Samozřejmě to je z důvodu, abyste si vždy vybrali optimální zbraně pro danou situaci, ale uvítal bych, kdybych mezi nimi přehazoval kolečkem myší nebo čísly, místo abych šel do inventáře vše přehodit a nastavit si jen ty dvě aktivní. Mezi nimi pak už přehazujete klávesou.

Kromě zbraní můžete vylepšovat i svoji postavu. Tedy její vlastnosti. Ne, že si třeba přifouknete prsa a uberete tuk na zadku. I když toho tam Jesse moc nemá.

Vaše postava může mít až tři vylepšení každé schopností. Jak procházíte dějem, sbíráte dovednostní body a za ně se vám odemykají sloty pro vylepšení schopností.
Jednou z nich je zmíněná telekineze. Máte ji skoro od samého začátku. Dále můžete získat schopnost rychlého přesunu na krátkou vzdálenost, vytvoření štítu z okolních předmětů, levitaci a možnost ovládat oslabeného nepřátelského vojáka.
Oproti servisním zbraním je tu ale jedna změna. Zde není jisté, že všechny schopnosti získáte. Dvě z nich získáte totiž jen při splnění vedlejší mise. Hru bez nich dohrajete, ale bude to složitejší.

Čímž se dostáváme k obtížnosti. Hra by se dala označit za vstupní bránu do „Souls“ her. Obtížnost sice není taková jako u série Dark Souls, ale začíná se tomu blížit. Ukládat hru můžete jen u kontrolních bodů a obtížnost samozřejmě měnit nemůžete. Jakmile jste v koncích, vývojáři do hry přidali možnost si aktivovat pomocníčky pro hladší průběh hrou. Bylo to na žádost hráčů, kteří nemají tolik času, aby mohli některé boss fighty a lokace procházet znovu a znovu. Takže si můžete zapnout automatické míření, rychlejší nabíjení servisní zbraně, rychlejší dobíjení vašich schopností a pomalejší ztrátu životů. Hra vás samozřejmě upozorní, že zapnutím těchto vychytávek se ochuzujete o pravý herní zážitek. Jediné, čeho se nezbavíte je trest za umrtí vaší postavy. Vždy přijdete o deset procent vašich zásob použitelných pro nákup a vylepšení vaěí servisní zbraně.

Upřímně, u některých boss fightů jsem měl nutkání si něco takového zapnout. Systém ukládání a respawnů nepřátel je opravdu naprd. Hra vás prostě trestá, když nejste tak dobrý hráč. Uvedu dva příklady.

Během jednoho nutného souboje s bossem musíte přejít od kontrolního bodu přes most s nepřáteli. Poprvé je pozabíjíte, dojdete k bossovi a začne souboj, který při prvních pokusech končí vaší smrtí klidně i během deseti sekund. Dáte load a objevíte se u kontrolního bodu a opět vás čeká souboj s nepřáteli na mostu. Ale hra vás potrestá a dá tam silnější soupeře. Udoláte je, potkáte bosse, smrt za deset sekund a šup zpět na kontrolní bod a celé dokola. Když se mi tohle stalo po deváté, pochopil jsem, že je lepší hru vypnout a zapnout a ušetřit si dlouhé minuty soubojů na mostě pořád dokola se silnějšími a silnějšími nepřáteli. Nechápu, proč hra nedovolí save před boss fightem.

Druhým příkladem je, když třeba musíte vyčistit nějakou lokaci ve vedlejší místnosti od vašeho kontrolního bodu. Dojdete tam, začne souboj. Když přestáváte zvládat, vrátíte se kousek zpět a u kontrolního bodu si rychle doplníte životy. Nepřátelé jdou za vámi a stále pokračuje boj. Je jen o vašem umu, zda se stihnete vyléčit. Jenže vývojaře štve, že jste na to vyzrál a šel si doplnit životy. Tudíž začne spamovat hordy a hordy dalších nepřátel při každém vašem uzdravení. V jeden moment jsem pak měl na obrazovce klidně i padesát nepřátel, které jsem sice držel v šachu, ale souboj by trval desítky minut. Takže vypnout/zapnout a zkusit to znovu.

Opravdu nejsem odpůrcem vysoké náročnosti hry, ale nesmí to být na úkor zábavného gameplaye. Ne každý má čas se mordovat desítky minut s jedním soubojem, když může hrát třeba jen hodinu denně.

Další zmínku si zaslouží i systém přístupových karet a oprávnění. Hra a mapa nemá lineární charakter. Old house má zhruba pět poschodí do některých se budete opakovaně vracet v rámci různých úkolů. Občas natrefíte na nějakou místnost, do které nemůžete vstoupit, protože nemáte dostatečné oprávnění a vstupní kartu. Tu třeba dostanete v rámci nějakého úkolu. Pak už je jen na vás, zda si vzpomenete, kde ta ona místnost byla a jak se k ní zpět dostat. Určitě by neškodila možnost si v mapě označovat tato místa třeba poznámkou nebo nějakým bodem. Nebyla by to žádná novinka v herním průmyslu a zlepšilo by to pocit, že na nic v konečném důsledku nezapomenete.


Hlavní dějová linka vás totiž nezavede úplně všude. Nicméně za nějakých patnáct hodin herního času vás provede tím nejdůležitějším. Rozkryjete valnou většinu záhad okolo Old house a vaší rodiny. Každá lokace hlavní dějové linie je famózní a dotažená do posledního detailu. Po rozsekání nepřátelského odporu si v klidu můžete projít prostředí a posbírat všemožně ležící poznámky, které vám ke konci hry do sebe zapadnou a odhalí vám celou pravdu.

Příběh je vynikající. Ze začátku vám vše přijde zmatené, ale nebojte. Během posledních dvou hodin vám všechny dílky puzzle zapadnou tak, jak mají. Což mi připomíná, že v hlavní dějové linii narazíte i na pár úkolů, ve kterých budete muset vyřešit nějakou skládačku atd. Na rozdíl od soubojů je náročnost tak akorát.

Ta propojitelnost různých textů a příběhu je neskutečná. Remedy připravilo krásný lore jako z Akta X. Pokud máte hru z Epic store, na netu je dokonce k sehnání i velice precizní fanouškovský překlad do češtiny. Kromě textů budete v hlavní dějové lince potkávat i plno krátkých cut scén a několik zajímavých NPC, u kterých nikdy nebudete vědět, zda jsou s vámi anebo proti vám.

V příběhu rozhodně není co vytknout, pokud máte rádi tajemno a záhady.

Příběh vám mohou drobně doplnit i vedlejší aktivity, které vás provedou zbytkem lokací v mapě. Na výběr máte ze dvou rúzných vedlejších úkolů. Ty velké, kde získáte nějaké dovednostní body a třeba zmiňovanou schopnost. Ty jsou propojené s hlavním příběhem a dost často zakončené boss fightem.
Pak tu jsou takové maličké vedlejší úkoly, které jsou spíše určené na zisk nějakých upgradů zbraní, upgradů postavy a zisk achievementů. Prostě dojděte tam a všechny postřílejte. Někdy jsou tyhle menší úkoly i časované pro větší výzvu. Řiká se jim expedice. Přístup k nim máte v poslední třetině hry. Tento typ malých vedlejších úkolů jsem skoro úplně vynechal. Byly nudné, opakující se a vlastně jen nafukovaly herní čas.


Závěrem tedy musím uznat, že Control je skvělá hra z hlediska neokoukaných herních mechanik a krásného zpracování prostředí. Interakce s okolím je fantastická a vyzdvihne souboje do úplně jiné atmosféry. Příběh je tajemný a dobře vymyšlený. Doplňující texty a velké vedlejší mise krásně zapadají. Nevýhodou celé hry jsou slabší malé vedlejší mise, trochu slabý hudební doprovod (kromě mise v bludišti) a někdy až přílišná obtížnost. Nicméně tyto nevýhody jsou minimální při pohledu na hru jako celek.

Vyzkoušejte a uvidíte. Třeba to pro vás bude otevřená brána do světa „soulsovek“. Pokud ne, aspoň se z vás stane na několik hodin vedoucí federálního úřadu pro paranormální vědy. To za to stojí, ne?

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *