Režisér Rudolf Havlík (Po čem muži touží 1 a 2, Minuta věčnosti) se rozhodl natočit film podle knižní předlohy od Radky Třeštíkové, která se s ním samozřejmě postarala o plnohodnotný scénář. Neměla to však jednoduché. V knize je extrémní množství postav, z čehož polovina jich musela být odebrána, aby se tvůrci vešli do příjemné stopáže devadesát minut. Bohužel, i tak je úvodní představení postav extrémně rychlé a k některým si bohužel během filmu nedokážete vytvořit plnohodnotný vztah.
Což je škoda, jelikož příběh pojednává o propojených osudech několika žen, které stojí před životními milníky. Vy můžete sledovat, jak se s nimi vypořádají. Některé tyto milníky se budou opírat o špatný partnerský život a touhu po dítěti, o skloubení rodinného a manažerského života, útěku z kruhu prostituce či vypořádání se se smrtelnou nemocí. Každá se s tím popere po svém.
Samozřejmě nejsilnějšími články filmu jsou Jana Plodková, Lenka Vlasáková, Barbora Poláková, Táňa Pauhofová, Denisa Biskupová, doplněné o jejich mužské protějšky Jiřího Langmajera, Ondřeje Vetchého a Marka Taclíka. Nicméně mužští herci jsou zde trochu v pozadí a zobrazováni v relativně negativních rolích.
Z hereckého hlediska musím vyzdvihnout výkon Jany Plodkové v roli prostitutky. Jen díky ní se můžete vcítit do drsného a tragikomického života prostitutky Lindy.
Z hlediska zpracování filmu je vše standardní, film oplývá velice příjemnou kamerou. Střih mi přišel občas trochu moc uspěchaný a trochu agresivní.
Snímek je silný především ve svých emocích. Všechny zmiňované ženy a jejich osudy rozhodně nejsou jako z pohádky. Naopak celá příběhová linie je smutná, trochu tísnivá. Když se občas pousmějete, je to na úkor něčeho drsného. Dalo by se to přirovnat k takovému černému humoru. Jako příklad mohu uvést opět prostitutku Lindu. Její pasák je kardinální debil a má opravdu trapné vtipy. Jenže takový dobře mířený kaměňák holt někdy pobaví a vy se pak stydíte za to, že jste se smáli v situaci, kdy některá postava řeší životní krizi či problém.
Toto drama mě tedy nějak výrazně neuchvátilo až do posledních deseti minut. Pak nastane obrat v podobě závěrečné scény, která jednotlivé osudy propojí, byť trochu jednoduše a povrchně.
Ta scéna je naprostý úlet a nastartovala mi husí kůži, i když to vlastně není žádný filmový spektákl. Scéna má skvělou atmosféru a kamerové záběry. Tento happy end celý film zachrání a udrží ho na úrovni filmové průměrnosti.
Stále tedy nejde o fenomenální dílo kinematografie. Nicméně jedno zhlédnutí nikoho určitě nezabije. Přeci nejste bábovky, abyste se báli koukat na film….
