Dlouho jsem odkládal tento pro někoho kultovní dvouhodinový snímek z roku 2016. Byla to chyba.
V otázce děje si Vlak do Pusanu nebere žádné rukojmí v podobě prázdných keců o páté hodině. Po úvodních vlažnějších 10 minutách se rozjede frenetická akce nevídaných rozměrů. Film mnoho nevysvětluje, jde přímo na věc. Sledujete osud několika jedinců, kteří se sejdou v jednom vlaku. S nimi nastoupí i nečekaný pasažér. Tento cestující je infikován virem, který mění lidi ve vraždící zombie, které umí pořádně kousat a bohužel i dost rychle běhat. Lístky prosím a váš mozek k tomu.
O hereckém obsazení moc říci nemohu. V ději se nachází několik klíčových postav, které v různém sledu událostí umírají. Nikdy nedokážete odhadnout, kdo je další na řadě. Na pozadí celé události se sem tam řeší trochu problematický vztah otce a dcery, kteří spolu cestují do Pusanu s výhledem na řešení rodinné krize. Nicméně na to většina lidí zapomene, když se začnou vlakem prohánět hordy zombies. Rodinná dějová linka se tedy mění v boj o přežití a je v příběhu spíše pro umocnění emocí.
Hlavní pilířem filmu je zmiňovaný rychlovlak. Nápad zasadit většinu filmu do jeho interiéru je skvělý. Mnoho lidí na jednom místě s nemožností útěku. Buď můžete vyskočit v rychlosti 300 km/h a doufat, že přežijete pád a nenarazíte na další běžící hordu zombies než se dobelháte to bezpečné zóny. Pokud v ní bude ještě někdo naživu. Druhou možností je ve vlaku zůstat a bojovat. Tahle guerillová válka na ploše několika vlakových vagónů je výborná. Tento nápad fungoval již ve filmu Snowpiercer a funguje i teď. Filmaři v Jižní Koreji ví, jak natočit pořádnou zombie akci. Snímek je taktéž podobný modernímu #žiju, který jsem komentoval před pár měsíci.
Potvrdilo se, že všechny nestvůry co lezou z filmového plátna v Jižní Koreji, jsou prostě jiné, děsivější a plné dekadence. Když se lidská bytost proměňuje v bezduché zombie, uvidíte sérii nelidských záškubů a hrdelního řevu. Každý takový záběr vám vyvolá mrazení v zátylku. Neberou si servítky, ať jde dospělý muž, žena nebo malé dítě. Kamera je ostrá jak břitva a rychlá jako švihnutí kosy smrťáka. Takhle to umí jen v Asii.
Je v celku pochopitelné, že se snímek stal nejvýdělečnějším filmem roku 2016 v Jižní Koreji. Holt, co je doma, co se počítá. Nicméně to neubírá na kvalitě. Ve filmu zažijete napětí a trochu strachu. Uvidíte plno vypjatých situací, ve kterých budou přeživší jednat pod nejvyšším možným tlakem. Tyto neobvyklé situace odhalí jednotlivé charaktery, kdo je špatný člověk a kdo hrdina největší.
Rozhodně mohu Vlak do Pusanu doporučit každému, kdo má rád svižné thrillery bez zbytečných lekavých scén a nevadí mu hordy nemrtvých na každém kroku.
