Srdcová Královna / Dronningen

Dánsko-švédské rodinné drama, které se vydává za thriller, mě neurazilo, ale bohužel ani nenadchlo.

Dá se ještě někdy natočit zajímavé a jedinečné drama o vztahu syna a jeho macechy? Možná ano, ale každý pokus bude náročný na realizaci, protože toto téma je staré co už svět světem stojí a v klasických pohádkách ho potkáváme den co den. V Srdcové královně nejde jen o vztah psychologicky, jako tomu v těch pohádkách bývá, ale i o vztah fyzický. Mnoho lidí jistě zajásalo nad trailerem tohoto filmu v očekávání návratu do časů „Prci, prci, prcičky“ a MCBP. Tihle všichni byli jistě zklamaní, protože nějaké nahoty a sexuálních scén je ve filmu naprosté minimum. Já osobně očekával hutné drama, které bude mít nějaké brutální nečekané vyústění. Tento hype částečně pramenil z mé lásky k severským kriminálkám ať už ve filmové nebo knižní podobě.

Atmosféra filmu byla taková, jakou v severských filmech a knihách očekáváme. Temná, tmavá a pomalá. Dlouhé záběry na postavy, které jen mlčí, a vy v hlavě přemýšlíte o tom, jaké pocity se odehrávají v hlavách sledovaných postav. Pak řeknou pár slov, lehce pohnou rukou s účelem letmého dotyku a poté zase dlouhá chvíle klidu. I když je plno záběrů z letního období, stejně vše působí tak nějak jako klid před bouří. Vše umocňuje téměř totální absence hudby, takže mnohdy opravdu zůstanete jen se svými myšlenkami. Tato atmosféra mě u filmu udržela až do konce. Avšak zmiňovaná bouře ve filmu nepřijde a zůstane s námi jen ten klid.

Vše je trochu jasné už z podstaty děje filmu. K úspěšné právničce Anně a jejímu manželovi Peterovi se přistěhuje jeho syn Gustav, kterého si pořídil v předešlém manželství. Gustavovi je 16 let, je to trochu drsňák, trochu snílek, trochu citlivka a neví co s sebou a jak se chovat v novém prostředí. Anna je ze začátku netečná, ale pak jí zaujme Gustavova bezstarostnost a mládí. Uvědomí si, že už je zhruba za polovinou svého života a její usedlý a spořádaný styl jí už nenaplňuje. Chce místo popíjení vína s přáteli na zahradě vyrazit někam do zaplivané čtyřky na pivko, tančit na terase a smát se. Ale jak z toho ven, když musíte vychovávat ještě další vše děti, budovat právnickou kariéru a být dobrou manželkou? Řešením je samotný Gustav. V tento moment už všichni víme, jak takový film může skončit. Variant není mnoho (zhruba 4) a od druhé poloviny filmu jen čekáte, která z nich to bude. Následně udeří posledních 10 minut filmu a vy po 120 minutách konečně víte, jaký je tedy konec. Bohužel, emoce nikde. Strhující finále se nekoná. Tedy koná a je trochu drsné, ale je tak natočené a podané, že mě to prostě nezasáhlo. Nevyrazilo mi to dech a neposadilo na zadek. Rozhřešení vidím v tom, že atmosféra byla tak hutná celý film, že jsem očekával drtivý konec o maximální velocitě. Ale konec byl prostě normální.

Herecké výkony dvou hlavních herců jsou surové a autentické a dávají filmu to, co potřebuje. Svoje získaná ocenění si jistě zasloužili a i nominace na Oskara byla očekávaná (Nominace Dánska na nejlepší cizojazyčný film). Kdo si chce tedy zkusit něco jiného, temnějšího a dramatického, nechť zkusí toto dílo. Film je povětšinou hodnocen kladně a já bych od tohoto hodnocení daleko nešel, ale čekal jsem prostě více.

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *