Duna / Dune

Film Duna se po 37 letech dočkal remaku.

Nikdy bych nevěřil, kolik tento zapomenutý snímek dostane ovací, jaká se zvedne vlna nadšení a smete kino produkci po celém světě. Přiznávám, že jsem původní knihy nečetl, pouze jsem viděl původní film od Davida Lynche a hrál počítačové hry. Takže bych se dal považovat za člověka, který o Duna má nějaké slušné podvědomí, ale nejsem vyloženě fanoušek. Možná tedy mohu znít na začátek trochu cynicky.


V uplynulých týdnech internetem a mojí sociální bublinou létají samé pochvalné recenze a názory, jako kdyby každý byl nějaký zapomenutý fan boy a najednou došlo k jeho vzkříšení. Druhou možností je, že tento film nabral tak skvělý marketing, že se mnoho lidí bojí přiznat, že poslední tři dekády nevěděli, o co jde. Nicméně teď už jsou jasně přesvědčeni, že je to kult a moderní být na stejné pozitivní vlně.
Samozřejmě poslední variantou je, že nová verze filmu je perfektní a odešle Star wars, Star Trek atd. do propadliště Sci-fi dějin. Duna bude nový král.
Proto jsem film musel zhlédnout a udělat si vlastní názor.

Děj filmu se opírá o zmíněnou knižní předlohu Franka Herberta z šedesátých let minulého století. Vše se točí okolo písečné planety Arrakis/Duna, která je zdrojem vzácného koření/melanže, které po požití zlepšuje psychické schopnosti, zmírňuje dopady cestování ve vesmíru a při dlouhodobém užívání prodlužuje život (a způsobuje závislost). Těžba tohoto koření není jednoduchá, jelikož Arrakis je poměrně nehostinné místo. Vysoké teploty přesahující až sto Celsia a v poušti můžete narazit na obří písečné červi, kteří jsou schopni spolknout celý těžební stroj. Dalším nebezpečím jsou domorodci tzv. Fremeni, kteří chtějí svoji planetu logicky chránit před cizinci. I přes všechna tato nebezpečí je veliký zájem mezi galaktickými rody o to, být správcem Arrakis a dodávat melanž za nekřesťanské peníze císaři galaxie a jeho nochsledům.
Císař následně z nepochopitelných mocenských důvodů z vedení Arrakis odvolává rod Harkonnenů a má jej nahradit rod Atreidů. Rozjíždí se mocenský boj plný politiky a otevřené války.

Cítím správné vést fakt, že současný film Duna odpovídá zhruba první polovině první knihy z knižní série. Což je hlavní rozdíl, oproti předchozí filmové verzi z roku 1984. Stará verze z osmdesátek obsáhla celou první knihu v jednom filmu. Prý to byl jeden z důvodů neúspěchu snímku. Je tedy nasnadě uvést v mém hodnocení i porovnání, v čem je remake jiný.

Začneme hereckým obsazením. Musím uznat, že režisér a scénárista Denis Villeneuve vybral herce opravdu chytře. Kladl důraz nejen na kvalitní, lety prověřené herce herce, ale pojistil si úspěch i obsazením současně komerčně úspěšných hvězd typu Dave Bautista či Jason Momoa. Neříkám, že tyhle herce nemám rád, ale zatím je nemohu ve své hlavě pomyslnou kvalitou přiřadit k těm nevětším hercům své doby. Možná jen čekají na své velké role anebo mi nějaké unikly.
Jason Momoa dostal roli siláckého Duncana patřícího k bojovníkům klanu Atreidů. Duncan v nové verzi dostal mnohem více prostoru a je zobrazován jako takový starší bratr hlavního hrdiny Paula Atreida, který k němu vzhlíží. Momoa samozřejmě vyfasoval jen pár jednoduchých vět a opravdu hrdinskou bojovou scénu na ostří meče. Navíc tohoto svalovce uvidíte hladce oholeného.

Z léty prověřených herců se ve filmu objeví Josh Brolin, Javier Bardem a fantastický Stellan Skarsgård. Poslední zmíněný se ujal role barona Vladimira Harkonnena. Úhlavního nepřítele rodu Atreidů. Zatímco v původní verzi byl Baron spíše zmatenou a oplzlou figurkou, v nové Duně mu dává Skargard pořádné a temné koule. Během 155 minut filmu sice řekne jen asi deset vět, ale všechny jsou temné jako vypnutá OLED obrazovka nového Nintendo Switch. Jeho výraz v očích dokáže hrát lépe než tisíc vyslovených slov. Z temného Barona cítíte zášť a krutost. Herecké obsazení na jedničku a o úroveň výše než v minulosti.

Z hereckého obsazení mě mrzelo, že se do filmu nevešla postava Feyda, baronova synovce. Ten byl v Duna 1986 skvěle zahrán samotným Stingem. Doufám, že se tedy vleze do druhého filmu s nějakou fajnovou hereckou náhradou.

Tím se vracíme k předchozím odstavům, kde zmiňuji délku a rozdělení knihy do filmů. Původní film obsáhl celý děj první knihy. Remake je už rozdělen na dva samostatné filmy a první část (ta co je v kině) je spíše takový úvod. Ano, čtete správně. Úvod dlouhý skoro dvě a půl hodiny, který končí těsně před finálním řešením rozjetého děje. V tento moment přichází to, co mi vlastně na remaku vadí asi nejvíce. Je šíleně pomalý. To co se předtím stihlo za dvě hodiny, se teď natáhne na zhruba pětihodinovou ságu ve dvou filmech (s čekací dobou dva roky). Režisér Villeneuve se vyžívá v extrémním množství zpomalených nebo dlouhých záběrů pro dotvoření té správné atmosféry. Nepopírám, že to je jistě umělecký záměr. Na druhou stranu, kdybych o Duna nevěděl vůbec nic a hodnotil snímek jako samostatné dílo a ne jako úvod, byl bych pomalým tempem asi zklamán. Nejsem naplněn filmovým zážitkem a tím, co se ve filmu stihlo udát. Pamatuji si, jak jsem odcházel z kina po prvním dílu Pána prstenů nebo Matrixu. Byl jsem naplněn filmovým zážitkem už z první části a přitom se těšil na pokračování. U Duna se na pokračování těším. Ale není to jen tím, že vím, co se tam stane v další části?

Filmy od Villeneuva mám moc rád. Především jeho Sicario byl famózní počin. V Duna pocítíte úplně stejnou temnou a tmavou atmosféru. Záběry na všechny exteriéry jsou úžasné. Celý film je přehlídka pečlivě natočených scén, které dávají smysl filmově i umělecky. Vše je oproti prvnímu filmu mnohem více konzistentní, tmavší a procítěnější. Režisér dobře věděl, co dělá a proč. Tyto kvality zpracování se nedají rozhodně upřít a je to hlavní důvod, proč i odpůrci Sci-fi chrochtají blahem po tom, co vyjdou z IMAX kinosálu. Film má výrazné arabské téma, stejně jako předloha od Franka Herberta, který pro svůj příběh použil inspiraci islámskou kulturou. Snad nebudou někteří kino nadšenci zklamání z pokračování, kde dojde i na náboženský fundamentalismus a děj bude kroužit okolo džihádu. Ale nerad bych poslal ven nějaký spoiler pro nezasvěcené.

V pop-kulturních bublinách jsou hodně opěvované i kostýmy a jejich zpracování. Nejsem moc módní guru, abych toto mohl hodnotit, ale jistě mohu ocenit inspiraci v původní filmové adaptaci.

Posledním velkým zmiňovaným highlightem je soundtrack z pera mistra Hanse Zimmera. Vsadil na ostré a spirituální hudební motivy, které se opakují ve správně zvolených momentech. Původně mi hudba nesedla, protože mi přišla moc jednoduchá a až moc se opakující. Ono taky není snadné složit pět soundtracků k filmových trhákům ročně. Nicméně v konečném důsledku se mi všechny melodie uložily v mém podvědomí, což je cílem skladatele. Složit něco, co člověka zasáhne. Takový je soundtrack k filmu Duna.


Když to všechno shrnu, remake Duna je rozhodně kvalitní film. Jeho zpracování je precizní jak po stránce obrazu i zvuku. Plně chápu, proč jsou všichni tak nadšení. Je dobré, že taková klasika, které mnoho desetiletí ležela ladem, teď může přivést nové lidi k Sci-Fi tématice. Trochu méně si na své přijdou lidé, co mají rádi akční scény, kterých je bohužel ve filmu pomálu. Vyrovnává to fakt, že vždy jde o souboje s mečem v ruce a laserovou pušku jako ve Star Wars v Duna neuvidíte.

Atmosféra filmu je temná a psychedelická, i když o dost méně (psychedelie), než v původním snímku. Což rozhodně není na škodu.
Herecké výkony všech hlavním protagonistů jsou v rozumné kvalitě. Někdo vyniká (Timothée Chalamet, Stellan Skarsgård), někdo ne a někdo se zatím moc nedostal ke slovu.
Vlastně jediné, co musím vytknout je tempo. Je opravdu pomalé a na můj vkus moc tlačené do umělecké sféry. Jistě to byl záměr. To nepopírám. Ale na úvodní film mi to přišlo trochu prázdné. Měl jsem být okouzlen a zaujat natolik, abych nemohl dospat okamžiku, kdy za dva roky půjdu do kina na pokračování. To se nestalo na sto procent. Možná počkám, až to bude na VOD a dám si to znovu. Názory se mohou během let měnit.
Režisér se už rovnou vyjádřil, že by chtěl natočit i třetí film, který bude obsahovat děj z dalších navazujících knih z předlohy. No nechme se překvapit.

Minimálně se můžeme těšit na další velkolepé jízdy na písečném červu. Dejte tedy pozor, kam na písku šlapete. Oni cítí ty vibrace. 😉

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *