První Islandský film Netflixu byl natočen podle skutečného příběhu od dánského polárnika Ejnara Mikkelsena z roku 1957. Proslavil se nejvíce svými výpravami do Grónska a opravdu věděl, o čem píše.
Jeho příběh si do scénáristického pera vzal „králokat“ Nikolaj Coster-Waldau (Hra o trůny), zaplatil produkci a nadělil si hlavní roli. Příběh vypráví události okolo hledání ztracených Brønlundových deníků a Hagenových kartografických nákresů, které měly v Grónsku vyřešit otázku vlastnictví Pearyho země. Nikolaj Coster-Waldau v roli kapitána dvoučlenné expedice měl tyto důkazy najít a prokázat, zda je země poloostrov a patří Dánsku v nebo zůstává v rukou Ameriky.
Druhého člena jeho posádky ztvárnil Joe Cole. Hraje mladého strojníka, který se chce zavděčit, proslavit a vůbec netuší, že připojením do této expedice se upsal k cestě delší než čtyři tisíce kilometrů, kde potká jen lední medvědy a nekonečné sněhové tundry.
Oba herecké výkony jsou, řekněme-li lehce nadprůměrné. Coster-Waldau si roli lehce despotického polárníka jistě užíval. Jeho zarputilost pro úspěšné splnění mise jste z něj doslova cítili. Nu, napsal si roli přímo na tělo. Joe Cole mu zdárně sekunduje. Jeho role je naopak plná naivity a mladického nadšení.
Námět i herci vypadají slibně. Těšil jsem se na příjemné komorní survival drama. To jsem taky skoro dostal. Film je opravdu komorní. I když má dobrou stopáž, hrozně se vleče. Záběry na nekonečné lány ledu jsou krásné, ale abyste to vydrželi více než sto minut, je potřeba trochu té akce a zvratů. Samozřejmě, že se hlavním hrdinům stanou různá neštěstí a dojde na akční pasáže. Bohužel je scenárista servíruje bez emocí a dramatický potenciál je nevyužitý. Prostě se to stane a jede se dál. Důvodem, proč se tak děje jsou i relativně špatně zvolené záběry kamer a mdlá hudba, která nedokáže vystupňovat tempo a napětí. Přitom se Waldau mohl inspirovat z mnoho předešlých filmů s podobnou tématikou a jít takzvaně na jistotu.
Například dojde na tradiční scénu s ledním medvědem. Z filmu REVENANT Zmrtvýchvstání víme, jak akční to může být. Zde, ani ťuk. Waldau bohužel zahrál na daleko utlumenější a melancholickou notu. Film obsahuje sérii halucinogenních scén, kde kapitán vzpomíná na svoji ženu, kterou nechal doma. Raději bych doopravdy bojoval s ledním medvědem, než na tyto scény koukal znovu.
Nejsem jediný a čísla hodnocení tomu odpovídají.
Což je veliká škoda, protože film měl ze scénáristického hlediska velký potenciál. O to více, když je příběh založený na reálných událostech. Možná by lépe fungoval jako dokument, který vám ukáže, jaké reálné útrapy museli polárníci zažívat v rámci svých cest za poznáním před sto lety.
Film samozřejmě můžete vyzkoušet, ať už jako dokument nebo jen tak večer pro ukrácení dlouhé chvíle. Třeba se vám bude líbit více než mně.
Nicméně bych vám spíše doporučil pár let starého Amudsena. Je tam Vojta Kotek, zabijí se tam méně psů a masových konzerv se tam sní plus mínus stejně.
