Začneme filmovým faktem, že se jedná o první adaptaci slavného stejnojmenného románu od Ericha Maria Remarqueho v režii Německé produkce. Možná vám to nepřijde tak divné, ale přeci jenom první světová válka může být trochu ošemetná, co se vztahů minulých týče. Může se to promítnout i do kinematografie po více než sto letech a možná to zvedlo obočí i některých z vás.
Tento film byl trnem v oku mnoha diváků, a především milovníků knižní předlohy. Což je samozřejmě už dlouhodobá klasika, protože je mnoho děl, které není snadné zfilmovat. Ve výsledků je jedno, že je důvodem buď přílišná náročnost díla, nebo nedostatek peněz. Nebo obojí..
Pak je vždy otázkou, zda je dílo přesto vhodné ke sledování a má svoje kvality. Tato nejnovější adaptace zažívá pochopitelný odklon od knihy. Tím nemyslím drobnosti, jakože některé kapitoly jsou přímo přeskočeny. Spíše tím myslím hloubku a propracovanost hlavních postav. V knize je hlavním hrdinou sedmnáctiletý Paul se svojí partou kamarádů, kteří jsou hrdí na svoji zem a chtějí dobrovolně čelit peklu války. Čtenář se dozvídá jejich interní myšlenky, jejich pohnutky a s každou stránkou a kapitolou si s nimi vytváří vztah. To na filmové plátno bohužel nebylo přeneseno. Byť jednotliví herci podávají velice slušné herecký výkony, nedokáží najít cestu do hlavy diváka ze scénáristického důvodu.
Na druhou stranu film vyniká ve všech ostatních aspektech. Nabízí moderní kameru, fantastické bojové akce, zajímavý zvukový/hudební podkres, který v sobě ukrývá něco zlověstného, jako bylo třeba ve filmu Otec. Přesně to zapadá do konceptu trpkého válečného filmu.
Do tohoto konceptu zapadá i perfektně vystavěná atmosféra války a jejich hrůz. Prvně to zasáhne diváka v začátcích snímku, když jsou mladí studenti pumpováni podivnými názory svých nacionalistických kantorů. Vysvětlují jim z tepla katedry, že jít do války je otázka osobní cti a hrdosti. Dobití Francie bude snadné a studenti jásají a zpívají si. A to i v momentě, kdy nafasují uniformy po svých mrtvých předchůdcích. No co, jen jsou trochu špinavé. Realitu si uvědomí po prvním dvacet pět kilometrů dlouhém pochodu na frontu. Když se prvně po kotníky zaboří do mrtvolného bláta zákopové války. Od té doby je bude zmar a hrůza jímat na každém kroku. Mladí kluci půjdou na smrt, zatímco jejich velitelé budou popíjet víno a jíst kompotované švestky.
Tento film opravdu nabízí mnoho silných momentů a dokáže diváka vtáhnout do děje.
Aktuální zpracování Na západní frontě klid rozhodně není nejlepší filmovou adaptací válečné beletrie v historii. Na druhou stranu je to obstojný film z první světové války a příjemně doplňuje další válečná díla.
