Už od začátku května mi Netflix nasazoval filmovou dýchací masku ve formě upoutávek. Říkám si: “kouknu na trailer a uvidíme“. Dva minutové trailery zobrazují jakousi ženu, kterou hraje Mélanie Laurent známá z Hanebných panchartů, uvězněnou v neznámé hypermoderní kapsli . V trailerech dále vidíte opravdu rychlé halucinogenní scény ukazující, že klíčem k osvobození z kapsle je minulost. Trailery na mě působily odpudivě. Jednoznačně jsem čekal divný halucinogenní trip o ničem. Díky bohu jsem vyslyšel návrh svých přátel, že si tuhle novinku společně pustíme takzvaně pro zajímavost. Dobře jsme udělali.
Děj filmu je skoro celý popsán výše a cokoliv, co bych napsal navíc, by vás mohlo ochudit o dějové zvraty. Mohu doplnit, že uvězněná slečna si na nic nevzpomíná, neví, jak se do kapsle dostala, proč tam je a ani jak se jmenuje. Návalům paniky nepomáhá ani fakt docházejícího kyslíku v kapsli. Začíná boj s časem.
V celém filmu hraje asi jen 6 herců, z čehož hlavní roli hraje samozřejmě zmiňovaná Melanie Laurent. Zdárně jí sekunduje Mathieu Amalric v pohodě umělé inteligence, se kterou je možné v kapsli komunikovat. Takže pan Amalric je vlastně jen geniální dabér. Jeho tvář nahrazuje elektromagnetické vlnění na obrazovce o vysokém rozlišení.
V době, kdy hlavní herečka nekomunikuje s počítačem nebo se nesnaží hystericky dostat ven pomocí síly, natahuje své mozkové struny na maximum. Zoufale si chce vzpomenout, co je příčinou její negativní situace, což vede k občasným flashbackům a několika halucinogenním scénám. To trochu ubírá na tempu filmu. Na druhou stranu je to nutné zlo pro finální rozuzlení a každá halucinace pro vás může být čases, během kterého můžete u obrazovky hádat, o co v tomhle zapeklitém případu jde.
Film má všehovšudy jednu hlavní nevýhodu, respektive vadu na kráse. Tou je klasický problém, kdy hlavním hrdinům „ubíhá“ nějaká životně cenná veličina. Běžně je to čas do výbuchu bomby a v Kyslíku je to překvapivě zásoba tohoto životně nezbytného plynu. Prozradím, že na začátku 100 minutového filmu má hlavní hrdinka k dispozici 31 procent. Samozřejmě si tvůrci filmu začnou hrát s pohybem této hodnoty, aby navodili tu správnou filmovou a dějovou tenzi. Jenže to občas trochu skřípe. V druhé polovině filmu se konečný odpočet času do vyčerpání kyslíku zrychluje a zpomaluje tak, aby to vyhovovalo zápletce. Nicméně místy je to tak absurdní, že to běžnému divákovi zvedne obě obočí naráz.
Nicméně tohle je oblíbená filmařská berlička, se kterou se pracuje už od nepaměti. Není to záležitost, která by razantně snižovala kvalitu filmu. Všechny záběry jsou přehledné a postupné budování zápletky stojí za to. Najde se mnoho chlubilů, kteří už po minutě vše uhádli, ale jasnou odpověď, co se děje dostanete až ve finální fázi filmu, kde půjde o holý život. Je i dost možné, že dojde na ten nejhorší katastrofický scénář. Nebudu však více prozrazovat. Kyslík je super sci-fi drama, které nečekaně překvapilo. Jednoznačně mohu film doporučit. Aktuálně patří k tomu lepšímu, co jsem v roce 2021 viděl. Dokonce pro mnohé hlasy z internetu je to zatím nejlepší sci-fi film letoška. Tomuto názoru se rozhodně nebudu bránit.
A co vy? Máte strach ze stísněních prostor?
