Bod varu je komorní, a přesto geniální film velice zkušeného scénáristy a režiséra Philipa Barantiniho (Černobyl, Bratrstvo neohrožených). Příběh zaznamenává devadesát minut dění z zákulisí luxusní restaurace, kterou za tento krátký časový úsek potká mnoho běžných lapálií gastro průmyslu.
Hlavním hrdinou je kuchař Andy v podání skvostného Stephena Grahama (Greyhound, Irčan, Hellboy, Rocketman). Andy je šéfkuchař, který má hlavu plnou svých osobních problémů, které nedokáže úplně odhodit před branami své kuchyně. Místo, aby se vypořádal se svými démony, které na něj v soukromém životě čekají, musí řešit problémy s totálně narvanou restaurací, otravným zaměstnancem hygienické kontroly, kuchaři neplnící jeho úkoly, influencery, kteří chtějí jídlo mimo jídelní lístek, neschopnou manažerku a do toho mu ke stolu zavítala uznávaná food kritička s jeho bývalým kuchařským mentorem. Tempo je vražedné, tlak roste.
Nesmím opomenout i fantastické herecké výkony ostatních herců. Film postupně a velkoryse představuje postavu každého z nich, aby si divák uvědomil, že i když mluví s kuchařem, hosteskou nebo manažerem restaurace, každý si do práce přináší svoje problémy. Jen opravdový profesionál se s nimi vyrovná a odvede perfektní práci. Ne vždy je to ale tak snadné.
Jak režisér říká: „Snímek je založen na reálných situacích v gastronomii“. Je to neskutečný a úžasný pohled do vrcholové gastronomie. Brutální tempo filmu vám vezme dech a vypjaté situace odhalí všechny druhy emocí. Vztek, hněv, pokoru, sebelítost.
Na závěr jsem si nechal tu největší bombu. Tou je precizní řemeslné zpracování. Film je totiž natočen na jediný záběr, který vznikl během čtyř různých pokusů. Takže divák těch devadesát minut prožívá v reálném čase. Tím se z toho stává spektakulární podívána, kterou jsem si neskutečně užil. Nedokáži si představit, jak náročné natáčení to pro herce muselo být a kolik příprav ve štábu proběhlo, aby takový film mohl vzniknout. Opravdu klobouk dolů a všem Bod varu doporučuji.
